O poruchách mozku
Existence mozkových poruch je čím dál tím více zřetelná. Počet samotných poruch a jejich variant je mnoho. Zabývat se příčinami zabralo mnoha lidem mnoho času a proto se tímto zde zabývat nebudeme. Některé z příčin mozkových poruch se dají odstranit, jiné se musí více dostat do povědomí lidí, aby mohly být rozkryty a následně odstraněny. Spoléhat však na to, že se příčina jednou provždy najde a rodit se budou pouze "ty zdravé" děti, je holý nesmysl.
Ať už jde o jakoukoliv jinakost, vždy se všichni shodneme na tom, že ať je porucha jakkoliv závažná, člověk, který jinakostí disponuje, je stále člověkem. Stále patří mezi nás a stále má stejná práva na respekt a důstojný život, stejně, jako všichni zdánlivě "zdraví" nebo "normální" lidé.
O co tedy jde?
Pokud tedy patříte do rodiny, kde se jakákoliv porucha vyskytla, zřejmě jste si všimli, že dotyčný člověk pro lepší a vzájemné porozumění vyžaduje "jiný", dalo by se říci, citlivější přístup v komunikaci, sdílení, emočním chápání, učení se, atd. Tito "vzácní" lidé nás ostatní nutí k hlubšímu myšlení, k láskyplnějšímu jednání, nikoliv pouze tolerantnímu, ale opravdu respektujícímu přístupu a mnoha dalším schopnostem, které jsme zapomněli používat.
Náš systém byl dlouhá staletí nastaven na moc vyvolených, hrubou sílu a manipulaci, kdy všichni museli zapadat a také se chránit. Všichni si prošli za dlouhá léta mnohým utrpením. Ne jen náš stát, ale jako jednotlivci. Lidé byli nuceni být tvrdí a tak i přistupovat ke svým dětem a členům rodiny. Hodnotilo se rychle a povrchně, tzv. na první pohled a především podle většinového názoru, aby někdo náhodou nepřišel k úrazu.
Až poslední léta se v lidech jaksi rozjiskřila schopnost chtít vidět i pocity těch, jež jsou na tom jinak, než je "ta většina". Nastává převrat, kdy se mnoho lidí dostává na stupeň jinakosti a díky této době se mohou cítit více respektováni, podporováni, milováni. Ne vždy tomu tak ale je.
Děti, které se narodily "jiné", bývají často chybně považovány za "nemocné" nebo "nesprávně vyvinuté".
Všechny mozkové varianty jsou v pořádku, jen naše společnost je nezralá, aby byla schopná takové jinakosti přijmout a efektivně s nimi spolužila, tvořila, prostě existovala.
Co je to vlastně porucha?
Je to odchylka od normálu? Je to něco, co nepatří k tomu, co je v pořádku? Porucha znamená, že je něco špatně. Dnešní chybně označená porucha v mozku však neznamená, že je člověk méně člověkem, nebo by měl menší lidskou hodnotu. Je to pouze jiný typ myšlení a uspořádávání myšlenek, informací ke zpracování.
Jak porozumět poruchám mozku se lidé dozvídají od psychologů a psychiatrů. Dnes je silně poddiagnostikovaný Aspergerův syndrom, jehož různé formy mohou vytvářet svému nositeli, vzhledem k dnešní, místy stále ještě dosti primitivní společnosti, velmi náročný život den za dnem.
Beznaděj, osamělost, frustrace, vztek na primitivní smýšlení vrstevníků a většiny lidí v dnešní společnosti, a další negativní emoce, doslova hýbou těmto chybně zaškatulkovaným lidem životem. Avšak někteří jsou si již vědomi kým jsou a pracují na tom, aby byli šťastní. Tito a další mnozí obdaření lidé musejí překonávat překážky, které si "ti normální" lidé ani nedovedou představit. Musí vyvinout tolik snahy, která nejen že dost často není adekvátně oceněna, ale ani pochopena. Tito lidé pak propadají depresím, mají nízké sebevědomí atd.
Chybná diagnostika přinese předepsané léky, které zamotají situaci ještě více a člověk pak trpí dvojnásob. Kde se pak nachází pravé jádro této problematiky? Inovace. Ze samotného zdravotnického systému inovace v přístupu k lidem s PAS, i jinak obdařeným lidem, přichází velmi pomalu. A proto je třeba se soustředit především na svou vlastní osobu a na to, jak získat vlastní, osobní svobodu a spokojený život a to platí pro všechny zdravé, fialové, dlouhé, krátké, kulaté i ploché :)
Sebejistotu, kvalitní přátele, vyhovující zaměstnání, hřejivý partnerský vztah, zdraví....v tomto a mnoha dalších tématech se každý můžeme dále vzdělávat. Toto rozhodnutí je jen na nás. Co je ale velmi důležité je někam patřit a proto je vhodné se stýkat s lidmi, kteří jsou na tom podobně. Také pečovat o svou psychiku, o své vlastní názory, mít cíl a pevně si za ním jít. Individuální okolnosti hrají pak roli v tom, aby život každého jedince byl spokojený a kvalitní.
Co přesně dělat, aby situace v životě lidí s PAS a dalšími jinakostmi byla nějak stabilizovaná?
Stát v takovém měřítku, v jakém je rozměr jeho chápání této problematiky není dostatečně vybaven, aby zajistil opravdu plně efektivní změnu v přístupu k dětem s PAS ve školkách a školách. Společnost se postupně učí chápat kde jsou příčiny toho, co lidé zažívají. S příchodem kouzelných, nadaných a zvláštních dětí se čím dál tím více rozvíjí povědomí o společném cíli, kterým je najít společnou řeč mezi světy "normálních" a "nenormálních" lidí.
Jako jediná informace, která platí ve všech případech je, že všichni lidé by k sobě měli mít respekt. Pokud se lidé budou hluboce respektovat, budou tedy respektovat i nastavení, se kterými se narodilo tělo ostatních lidí. Respektovaní lidé nebudou zařazováni jako "postižení" nebo "ti s poruchou", nebudou přehlíženy jejich potřeby a automaticky bude používán adekvátní způsob funkční komunikace. Respektovaní totiž touží být všichni! Jak zdraví, tak nemocní. Jak normální, tak abnormální či jedineční.
Absolutnímu respektu ve společnosti brání duševní nevyspělost, kterou disponuje většinou ta "normální" část naší populace.
Co pro zkvalitnění svého života mohou dělat lidé, kteří vědí, jak se věci mají? Najít si podobně smýšlející lidi a aktivně komunikovat pouze s těmi, se kterými se cítí dobře. Toto je první předpoklad toho, aby se omezilo pravidelné snižování sebevědomí, což je, dalo by se říci, určitá forma ponižování.
Příklad chybné domněnky
Tady se dostáváme k přirozenému výběru aktivit třeba lidí s PAS, kteří nemají rádi falešné hry ve vzájemné komunikaci mezi lidmi. Ale jen proto, že neradi pobývají v takové společnosti, už jsou nazývaní jako samotáři, nebo netýkavky, či jiným nevhodným výrazem. Jde především o nepochopení. Pokud se pak snaží o vysvětlení svých pocitů, aby byli pochopeni, jsou mnohdy slovně sraženi a nebo ani nedostanou šanci adekvátně situaci vysvětlit ze svého pohledu.
A proto malé doporučení: než o někom něco řeknete, nebo si ve svých myšlenkách k někomu zavřete cestu, nebo někomu dáte diagnózu, přemýšlejte nejdříve nad tím, že vlastně nevíte, co si dotyčný myslí, že nevíte proč se tak chová a co ho k tomu vede. Není tedy třeba vytvářet zbytečné soudy a razítka, kterými jsou pak lidé v tomto světě kategorizováni.
Spíše vymyslete způsob sdílení informací tak, aby Vám oběma byl k užitku, a pokud zrovna nemáte čas nebo náladu na komunikaci, zanechejte ve svém jednání vůči druhým úctu alespoň takovou, jakou máte sami k sobě. Vše je o volbě. Každý si může zvolit, jak bude danou situaci prožívat, jak chce reagovat, nebo co si o daném člověku myslet, či nemyslet :)
Jak se z toho nezbláznit
Velikou roli, v tématu týkající se mozkových poruch, hraje způsob péče o psychiku. Existují určité nácviky, které se změní v návyky a ty jsou odborníky doporučeny používat při negativních stavech mysli a někdy i těla, k učení a vedení tzv. handicapovaných lidí. Dobou nedostatečně pochopena a chybně odsuzována jakákoliv relaxace, má na mysl a psychický, dlouhodobý i krátkodobý stav, velmi pozitivní účinky. Je potřeba se na toto téma zaměřit a vyhledat si informace. Vnitřní emoční nastavení se dá ovlivňovat vlastním vědomím a lidé, kteří nemohou užívat léky, se tomuto věnují a úspěšně zvládají negativní stavy svého psychického rozpoložení.
Nejen svému tělu, ale i mysli, tedy psychice, je potřeba věnovat pravidelnou péči. Toto už dnes platí pro všechny obyvatele naší planety :)
Na základních školách toto nikoho nenaučí, protože tam tyto informace nikde uvedeny nejsou. Inovace výukových předmětů a jejich náplň je silně zastaralá. Forma předávání informací, jakou jsou děti ve školách tlačeny k opomínání sebe sama, je zarezlá a nefunkční pro budoucnost. Už na základních školách jsme většinou nuceni svou psychiku obcházet, hlavně o sobě moc nepřemýšlet a plnit příkazy a úkoly, byť jsou mnohdy pro život nepotřebné, až nesmyslné. Dnešní děti jsou o mnohem vyspělejší než děti minulého století. Vše se mění a nastavuje tak, aby korespondovalo s dnešní dobou. Vědomí o tom, co to vzdělávání je a jakou má plnit funkci, je někde v mlze a masa učitelů a asistentů se snaží dodržovat nesmyslné, státem nařízené administrativní nesmysly, které jim přitěžují v jejich práci stejnou měrou, jako absurdní počet dětí v jedné třídě.
Postupně s věkem však člověk dozrává a uvědomuje si svou jedinečnost. Musí se dopracovat sám k informacím, které mu pomohou stabilizovat svůj zdravotní i psychický stav. Každodenní relaxace, vybraný jídelníček a otevřená a upřímná komunikace se sebou samým i svým okolím, tak toto jsou nástroje, které pomohou udržet psychiku vyrovnanou a tento život učiní méně obtížný. Samozřejmě s ohledem na nastavení každého z nás.
Je nás mnoho a každý to máme jinak a v tom je ta nádhera. Naše spolupráce by mohla znamenat velké pokroky prakticky ve všem, v čem se projeví ochota zúčastněných spolupracovat. Otevřeně a bez falešných masek, domněnek, trpkého jednání, odsuzování, spíše s úsměvem a humorem, v klidu a pohodě :)
Aby byl člověk spokojený, je třeba aby byl vyrovnaný a sebejistý...
...a na tom se dá pracovat...
Přejeme všem, aby v sobě našli odvahu být tím, kým opravdu jsou. Jedině tak bude každý z nás více spokojený a tím inspiruje ostatní.
Tento svět je i není dokonalý. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se díváte :)