Asperger Syndrom Center

Jak na komunikaci s dítkem s AS

Zvuky

Dítě s AS slyší vše mnohem hlasitěji, je tedy citlivé na všechny zvuky. Toto se nikdy nezmění. Nedá se ho tedy postupně zvykat nebo naučit slyšet zvuky méně hlasitě. Dá se ho pouze připravit na přicházející zvuk a naučit ho zpracovat zvuky nečekané, při kterých může nastat i panika nebo šok. Většinou, pokud zvuk dokáže identifikovat dochází k menším emočním výkyvům. Až když si přiřadí zvuk k určité situaci, nebo věci, je schopno zvuk přijmout a při opětovném zaregistrování mu již stačí zacpat si uši, nebo ještě lépe, pouze se otočí na místo odkud zvuk vychází.

Na dítě s AS mluvte pouze jeden a mírným hlasem. Pokud se v komunikaci s ním budou střídat v jedné chvíli dva hlasy, může se stát, že dítko se vypne a nebo bude reagovat odporem, jelikož bude senzoricky pod tlakem. Jeho schopnost rozlišit a někdy rozluštit, co se po něm vyžaduje, nebo co je mu právě vysvětlováno, se snižuje podle toho, kolik je okolo něj senzorických vjemů. Např.: z okna je slyšet projíždějící auto, kolem projde paní uklízečka, děti ve třídě si povídají a hrají, paní učitelka jednomu z nich něco vysvětluje, s ním se snaží někdo komunikovat a něco mu, i když jemným způsobem vysvětlovat, a on cítí, že potřebuje na toaletu.

Toto jsem nezmínila proto, abychom se těmto dětem snažili udělat růžové prostředí, ale proto, abychom lépe mohli chápat, co se v dítěti s AS právě může odehrávat. Tyto zvuky a vjemy současně tvoří tlak na tok myšlenek takový, že pokud na to dítě s AS není připravené, nevymámíte z něj optimální reakci, ať se snažíte jakkoliv.

A tady je na místě trpělivost, která s aspíčky opravdu ovoce přináší. Dejte mu čas vstřebat vše, co je slyšet a vidět. Mluvte na něj v krátkých a jasných větách. Ukazujte mu co právě dělají děti, co se od něj očekává. 

Pokud bude ve třídě hlučno, nebo nastane den, kdy je dítko s AS více citlivé, rozpětí jejich nálad je velmi široké a rychle se může měnit, nabídněte mu sluchátka. Nikoliv peckové, ale tak velké, aby mělo dítko pokryté celé uši. Nebojte se, že vás neuslyší, mají velmi dobrý sluch. Tímto krokem zmírníte působení, pro něj tolik zatěžkávající přítomnosti mnoha zvuků, že pak může lépe spolupracovat, lépe se soustředit a je celkově více klidnější.

Je potřeba se dítěte zeptat, zda sluchátka chce, pokud mu je totiž nasadíte bez jeho souhlasu, překvapíte ho natolik, že ho to vykolejí, což má za následek odpor, vztek a nebo naopak strach a přestane komunikovat.

Jak zvládnout vztek a afekt

Pokud uvidíte, že je dítě velmi přetížené, nebo propadá vzteku, zvažte, zda by nebylo lepší, vzít ho do místnosti, kde budete sami, aby se mohlo trochu zklidnit. Vjemů, kterých je ve třídě s dětmi opravdu mnoho, mohou velmi snadno vést k senzorickému přetížení a pak vznikají vztekací laviny, kdy už se aspíček nedokáže ovládat.

Pomozte mu tedy změnou místnosti, aby bylo v klidu. Tam ho nechte beze slova v tichu, ať má prostor se samo nějak zklidnit. Můžete mu třeba pustit velmi jemnou relaxační hudbu. Mělo by dojít ke zklidnění a navázání pozornosti na hudbu. Také se může projevit jako prospěšné ukázat mu, že relaxujete Vy, nehledě na to, co dělá on. Prostě si lehněte a zavřete oči. A vydržte :) Aspíček by se měl po chvíli připojit.

Pokud dítě není ještě v takových otáčkách a třeba vyhazuje z polic věci, nebo bourá dětem hračky, je pravděpodobně před výbuchem. Odchyťte jemně dítko a ukažte mu hračku, kterou má rád, nebo ho doveďte za ruku k aktivitě, kterou miluje.

Cílem je zklidnit ho natolik, aby se jeho pozornost soustředila na danou aktivitu. Někdy dochází k výbuchům proto, že aspíci nevědí co mají dělat. Neumí si sami, např. při volném hraní si ve třídě, najít něco, co budou vykonávat. A tak různě poletují, dělají rozruch, bourají ostatním výtvory, křičí atd. V tuto chvíli se dítě cítí pod tlakem, protože nevědět následující činnost a neznat ještě tu aktuální, je pro člověka s AS nepřekonatelný problém, který je dokáže natolik vykolejit, že my si to sotva dovedeme představit. Je tedy podstatné dát dítěti s AS směr, kterým se bude ubírat jeho pozornost.

Opět je přínosné se ptát a dle odpovědi následně dítě navést k činnosti, která by mu vyhovovala, u které by se zklidnil. Je potřeba, aby dítě s AS mělo ve třídě jakéhosi navigátora, který bude jeho prodloužená ruka a mozek :) Pokud toto funguje, mělo by se předejít zbytečným výkyvům nálady a vzteku.

Komunikace s ostatními dětmi

Děti ve třídě by měly vědět, že malý Einstein je "jiný" a že je třeba mu věci trpělivě vysvětlovat. Pro ostatní děti je toto obrovský trénink do života a především zdokonalování schopností jako je právě trpělivost, otevřená komunikace, osobní pokora, schopnost vcítit se do druhého atd. Ve většině případů se stalo, že děti ochotně pomáhaly a velmi pěkně komunikovaly s aspíčkem. Někdy je ale potřeba, aby navigátor - asistent byl přítomen a při konverzaci asistoval. Ne, aby tam byl místo dítěte s AS, ale aby ukázal jak je možné konverzaci vést, popřípadě nabídl jak jedné, tak druhé straně možné varianty toho jak reagovat, co je vhodné říci, co je naopak nevhodné.

Je důležité, aby si děti vybraly samy, jaká slova použijí. Dohled navigátora spočívá v tom, že se ozve se svým návrhem pouze pokud je třeba situaci lépe korigovat, aby došlo k oboustrannému pochopení. 

Jsou to modelové situace, kdy si dítě s AS osvojuje základní komunikační schopnosti a dovednost vyhodnocovat ráz sdělovaného od svých vrstevníků. Tyto situace mu umožňují zdokonalit své schopnosti v udržení a zdárném dokončení konverzací.

Do budoucna je to pro něj, a ne jen pro něj, obrovský posun vpřed. Je potřeba, aby na tento způsob komunikace bylo dítě s AS zralé.

Co se týká negativních zkušeností, je důležité nenechat dítě ve slovních potyčkách odkázané úplně samo na sebe. Schopnost bránit se slovně malí aspíčci nemají. Nedokáží mnohdy vyhodnotit situaci, nemají osvojenou zásobu negativních slov natolik, jako jiné děti a nedovedou zákeřně urážet druhé, jako ostatní děti. Neporadí si s tím ani dospělý člověk s AS a pokud ano, emočně ho to vždy vykolejí.

Tyto lidi vnitřně hluboce zasáhne, pokud se setkají s negativním přístupem posměšků, pomlouvání, odsuzování, nebo jakýmkoliv hádáním nebo dokonce praním, pokud mluvíme o dětech. Intenzita se dá přirovnat ke slabému, někdy silnému šoku. 

Opět je třeba zasáhnout, vysvětlit oběma stranám kde je rovnováha a jak by bylo hezké, aby se obě strany chovaly. 

Pokud se stane, že je dítě s AS agresivní k jiným dětem, je samozřejmě dobré vysvětlovat, ale také hledat příčinu. Pokud je dítě agresivní jednou, bude i nadále. Je tedy potřeba soustředit se na to, aby plně pochopil, že pokud toto bude dělat, bude to mít následky. Řekněte mu narovinu, že lidé, kteří bijí jiné, nikdo nebude mít rád a třeba, že pak zůstane úplně sám, protože ho lidi nebudou mít rádi. Dodat třeba otázku: "Ty chceš být pořád úplně sám?" nebo: "Tobě nebude smutno, když budeš sám?" Jde o to rozvést v něm myšlenku a pocit z toho, jakoby nastalo to, že už je sám, právě proto, že bouchá jiné. Jinak si to dítě s AS nedovede představit.

Představivost mají, a velmi dobrou, jen se jí učí používat efektivně - při každém slovu jinak.

Pokud dítě nedostane přesný obraz toho, co mu říkáte, nebudou mít Vaše slova žádnou pevnou půdu, a tedy žádný význam. A to platí ve veškeré komunikaci s malým aspíčkem. Dítě musí zažít emoci toho, co mu říkáte, pak je schopno s myšlenkou, týkající se daného tématu, pracovat.  

Reprodukce vnímaného

Děti s AS potřebují návod především vizuální, jelikož nemají představivost ještě tolik pod kontrolou. Činnosti, které by dítko již ve svém věku mělo znát s ním procházejte, ukazujte mu postupy toho, jak se co dělá, povídejte mu u toho, co právě děláte krok za krokem.

Opět klidným hlasem a používejte slova, která víte, že zná, to je velmi důležité. Mluvte v krátkých větách. Pak mu dejte prostor, aby Vás mohlo při Vašem počínání doplňovat. Trénujte, dokud se aspíček sám neukáže. Oni totiž, když něco vidí, jsou schopni pak danou aktivitu vykonat s velikou přesností a zakládají si na tom, aby byli opravdu dobří. Potřebují k tomu jen ten návod a čas, než se sama jejich reakce spustí tím správným způsobem :)

Piktogramy se u dětí s AS ne vždy ukázaly jako efektivní. Ano, pokud na ně dítě naučíte, tak podle nich pojede. Pokud s ním budete procházet vše Vy, snadněji si pak spojí posloupnost a je schopno pak naprosto samo dané činnosti vykonat. Záleží na tom, zda má dítko nízkofunkční, středně, nebo vysokofunkční formu autismu.  

Je potřeba být ale s dítětem a opravdu mu být k dispozici, jako jeho osobní navigátor, skrz kterého je dítě schopno fungovat jak v příjmu informací, tak ve výstupech jeho jednání. Je potřeba se naučit postupovat v komunikaci podle aktuálního stavu dítěte. A především ho plně respektovat.

Sami asistenti často hovoří o tom, že se učí vnímat věci a situace okolo sebe stejným způsobem, jako jejich dítko, aby byli schopni být o krok napřed, aby mohli dítě pak lépe navigovat. Což se osvědčilo jako velmi efektivní. Dítě je pak schopno o mnohem dříve zvládat aktivity a naučit se schopnostem, které nebylo schopno zařadit.

Dítě se samo snaží, i když to občas není pro nás dostatečně zřetelné, aby zvládlo vše stejně tak, jak to vidí okolo sebe. Časem se jeho jistota ve své počínání natolik naplní, že bude schopno vykonat potřebné sám, nebo s mírnou dopomocí, což je na předškolní věk skvělé! 

Je potřeba věřit jejich schopnostem, ať to momentálně vypadá jakkoliv. Jsou opravdu schopni ze dne na den dohnat dovednosti za poslední dva roky. Má to jedinou podmínku. Musí se cítit opravdu v pohodě :)

Co je v komunikaci důležité

Je dobré se dítka ptát, co udělat, aby situaci zvládlo. Samozřejmě dítěti s AS tuto otázku nemůžeme položit takto, nepochopilo by ji. A proto se ptáme "Co chceš teď dělat?" Přesné určení slov, kterými byste mohli docílit toho, že Vám dítko samo řekne, co dělat, aby s Vámi spolupracovalo.

Opět toto nezmiňuji proto, abychom jim plnili jejich přání vždy a doslovně. Je to pouze tah, jak si získat aspíkovu pozornost a důvěru, což je v některých případech velmi těžké. Je důležité zjistit příčinu toho, co mu v danou chvíli vadí, pokud nespolupracuje.

Jestliže Vám dítě neodpovídá, nabízejte "Vadí ti, že je to tu nahlas?" nebo "Ty nechceš dělat to, co dělají děti?". Pokud totiž zjistíte příčinu, můžete ji pak odstranit snadněji a nebo aspíčka navést správným směrem. Dítě se pak samo naučí vnímat, poté pojmenovat a následně říct, co mu vadí a jak s tím naložit.

Dejte mu tolik času, kolik jen potřebuje. Ať už to jsou týdny nebo měsíce, dítě s AS je pak schopno se během velmi krátké doby projevit obrovským skokem vpřed. Někdy jen čekají, než si budou svou reakcí, či dovedností jisti a jednoho dne se projeví :)

A pokud v tomto bude Vaše ochota a spolupráce s ním na upřímné úrovni, což toto zvláštní dítě pozná, samo se pak naučí jak má reagovat a co musí říct, aby mu bylo pomoženo. Tímto způsobem komunikace pomůžete nejen jemu, ale celé třídě, protože dítě se pak naučí spolupracovat, je klidnější a tedy méně vyrušuje celou třídu, nepropadá tolik negativním emocím. 

Změna aktivity

Dítě s AS potřebuje dopředu znát, co bude následovat. Je důležité např. 10 minut před změnou aktivity mu přijít sdělit např. že půjdeme za chvíli na svačinu, nebo že se bude uklízet. Někdy to pouze jednou nestačí.

Při aktivitě, kdy se dítě soustředí na to, co zrovna dělá, nebo pozoruje, snadno Vaše upozornění vypustí z hlavy, prostě to vymaže a to i přesto, že navázal oční kontakt nebo dal najevo, že rozumí a registruje, co mu říkáte. Když pak nastane chvíle, kdy je potřeba, aby aktivitu změnil, může se z jeho strany projevit velký odpor. A často se stává, že my nevíme proč.

Pokud ani upozornění nezabírají, ve chvíli, kdy je potřeba změnit aktivitu, sdělíme dítěti např.: Teď dáme hračku na své místo a půjdeme na svačinu, můžeme? Slovem "můžeme" mu umožňujeme komunikovat a jednat bez nátlaku, kterých mají malé děti s AS ke zpracování zatím stále mnoho, než si vše přiřadí a spojí.

Opět to není o tom, že se snažíme dítěti s AS naznačovat, že my jsme pod ním a ono má to privilegium schvalovat další aktivitu. Takto děti s AS nejsou schopny přemýšlet. Snažíme se pouze o naprosté pochopení momentální situace. Snažíme se o to, aby náš aspíček byl schopen přijmout nový podnět, myšlenku na změnu aktivity, prostě aby byl přístupnější. Opět je potřeba toto trénovat a výsledky jsou skvělé, pokud se netlačí na pilu.  

Někdy je těžké rozkrýt příčinu chování dítěte s AS. Neumí popsat co všechno vnímá, co cítí a co mu vadí. A mnohdy není čas se na to ptát, proto pokud potřebujete, aby se to dítě naučilo a sdělilo Vám, co se děje, je potřeba trénovat tento otevřený způsob komunikace.

Ptejte se ho, co mu vadí, co by chtěl dělat, co se mu nelíbí, aby to dokázalo pojmenovat a ještě to formulovat tak, aby bylo pochopeno.

Ptejte se ho také jestli se chce napít, nebo jestli chce čůrat, i na toto děti s AS zapomínají a pak se cítí pod tlakem. Na záchod nebo se napít sami nedojdou, i toto pro ně může být z mnoha důvodů obtížné, stresující

První týdny nechte dítě, aby s Vámi a třídou bylo schopno navázat kontakt jeho vlastním způsobem. Samo Vám ukáže, na co je připravené a na co ne - tzn. nechat ho pobývat jak a kde chce, připojovat ho pouze pokud samo chce.

Doporučuji během prvních týdnů ve školce naslouchat dítěti a nechat ho učit se posloupnost aktivit, které ve školce zažije, uvidí, uslyší a opakováním si tak snáz zapamatuje, co se kdy děje a co se po něm bude vyžadovat.

Pouze mu nabízejte, ukažte mu, že jste tam pro něj, pokud bude potřebovat, aby vědělo, kam má přijít, když bude něco potřebovat. Samozřejmě mu nabízet, zda se chce připojit, jestli by ho bavilo dělat to, co dělají děti, podněcovat ho jemně, aby spolupracovalo a zapojilo se. Mezi větami nechte dostatečný prostor na to, aby dítě Vámi sdělované informace mohlo zpracovat.

Toto vše, ale nesmí obsahovat podmínky. Jakmile začneme dávat dítěti podmínky nebo odměny, zvykne si na to a bude je pak vyžadovat stále, což je nepraktické a z hlediska budoucnosti nevhodné. Kdo ho bude odměňovat až bude větší a pak dospělé. Dítě s AS má hlavu jako počítač. To, co se do ní uloží se těžko mění. Myslím, že je dobré mu předkládat věci takové, jaké jsou. Děti s AS se totiž velice rychle naučí manipulovat s hmotným světem a velice dobře pak používají to, co mají kolem sebe.

Odměny a motivace

Dítě s AS je velmi chytré. Ve chvíli, kdy si zmapuje způsob, jakým je s ním jednáno, začne ho používat na své okolí - mnohonásobně výrazněji, než jak jsme zvyklí u běžných dětí. Mnohdy nevhodně.

Pokud budeme používat jako odměnu sladkost pravidelně, bude na tento způsob odměny vázán. Pokud mu budeme omezovat prostor a čas a manipulovat s ním, např. že když udělá požadovaný úkol, může pak dělat dvě minuty to, co miluje, tak ho to bude stresovat po čase natolik, že s ním bude o mnohem těžší práce, nebo se vše odrazí na jeho komunikaci, míře přetažení. A dost často se stává, že je dítě frustrované, což se v dnešní době chybně považuje za jakousi první pubertu nebo vzdor. Tento postoj je reakcí na jednání svého okolí. Pokud budeme používat respekt a rovnováhu v našem jednání, dítě samo o sobě jednat negativně nebude, protože nebude mít důvod. Berme děti jako samostatně fungující jednotky, stejně jako my, i ony mají city a upřímnost nemá pravítko.

Pokud už mu chceme něco slíbit, tak to udělejme tak, že mu sdělíme informaci o nutnosti vykonání úkolu a následně pak bude čas na to, aby mohlo dělat to, co má rádo. Nikoliv za odměnu, ale jako přirozený koloběh aktivit.

Je ale více než důležité naučit dítě, aby ho učení bavilo. Pak totiž nebude docházet k tomu, že dítě bude mít k učení a soustředění odpor. Nebude hledat únikové cesty k tomu, aby nemuselo dělat to, co je pro vzdělání důležité.

Pokud třeba dlouho odmítá držet tužku a nechce malovat, není to proto, že by odmítalo aktivitu s dětmi společnou, nebo něco, co dostalo úkolem, ale je to proto, že se může cítit velmi nejistě v ovládání své ruky a to z důvodu špatné koordinace prstů. Jejich motorika je "jiná" a oni vědí, že ji nemají dostatečně pod kontrolou. Tato skutečnost je pro ně velmi stresující. Dejte jim čas, malování, psaní se samo spustí :)

Jejich mozek funguje tak, že si nejdříve nasává data díky vizuálním podnětům, a teprve pak, až si je dostatečně "nakouká", je dítě schopno vzít odhodlaně tužku do ruky a zkusit udělat stopu na papíře.

Netlačte tedy na takové děti, setkáte se jedině s odporem. Ony vědí, kdy jsou zralí na malování a psaní. A moc chtějí ovládat a umět věci, které dělají jiní. Ale také vědí, že jim to dělá o mnohem větší potíže než ostatním.

Každé dítě má své vlastní hodiny a přesně ví, na co je kdy zralé. Tím, že na něj budeme neustálým procvičováním tlačit i když po tom dítě netouží, v něm započne odpor, který bude růst po celou školní docházku. Ponechejme tedy na dítěti, kdy bude malovat a kdy ne. Není to otázka nevychovanosti, ale schopnosti rozvíjet se, pro něj přirozenou cestou, kdy pak samo dítě ukáže světu svůj um, který bez nátlaku v klidu a pohodě vyklíčí do mnohem větších rozměrů. 

Pokud k dítěti s AS budeme upřímní, docílíme za čas toho, že pochopí důležitost toho, proč se co dělá. Dle schopností dítěte je možné mu vysvětlit posloupnost toho, proč se co dělá. Když se bude dobře učit, bude z něj pak akademik, profík v tom a tom, bude tím, kým chce v zaměstnání být.

Tyto děti chtějí být v budoucnosti na ušlechtilých pozicích. Jsou velmi inteligentní. Ptejte se ho, jakou práci chce dělat až bude dospělý. Uveďte pak jednoduchou, pochopitelnou cestu k tomu, jak se jím může stát. Volte taková slova, jejichž význam dítě už zná. Ano, je potřeba toto opakovat. A je to náročné. Ale je možné takto dítě připravit na budoucí vzdělávací dobu, kdy ho učení neopustí roky dopředu a významným krokem pro dítě je skutečnost, že pochopí smysl vzdělávání se.

Pokud ho toto budete schopni naučit, otevřete mu tu celistvou informaci o tom, kam až vzdělávání vede, ulehčíte mu v budoucnu mnoho stresu a překážek z odstraňování zbytečných manipulačních návyků jako je "Když uděláš tohle, dostaneš odměnu." Ono totiž vykonávat to, k čemu mám odpor a ještě bez odměny, jde velmi těžko. Celý život nás někdo odměňovat nebude :)

Odměny brané spíše jako benefity jsou v pořádku, ale je potřeba je tak chápat a ne je vázat na vykonání činnosti, kterou po dítěti chceme. Dítě by se mělo samo učit zodpovědnosti a chtění se učit. Děti se samy odjakživa chtějí učit. Dělají to odmalinka. Potřebují jen prostor a dostupné, celistvé informace.

Pokud se dítěti něco nelíbí a Vy jako dospělá osoba to nemůžete změnit, seznamte ho s tím, že lidi to zatím dělají takto. I další jiná fakta je dobré pojmenovat a dát mu tu informaci, že lidi to takto dělají a rozvést třeba tu myšlenku s otázkou, jestli se to také chce takto naučit, nebo jestli vymyslí, jak se to dá udělat jinak. Komunikujte s ním o důvodech, proč se co a jak dělá. Volte opět jednoduché věty a slova, kterým už dítě rozumí, nebo jej seznamujte vždy s jedním novým. 

Pomůcka na změnu aktivity

Velmi se u dětí osvědčilo si aktivity číslovat: 

1. půjdeme si povídat do kruhu, 2. půjdeme cvičit, 3. půjdeme jíst svačinku.

Ne vždy se podařilo udržet v myšlenkách aktivitu s číslem tři, zvlášť pokud je Vaše dítko ještě ADHD. Proto opakujte. Dítě si na to zvykne a pak bude přesně vědět, když mu řeknete posloupnost aktivit pod čísly, co se po něm chce a co se po něm bude chtít hned potom. Tento způsob komunikace mnohdy zachránil situaci od emočních výbuchů u dítěte. 

Např. 1. položíme hračku do poličky, 2. půjdeme si sednout do kruhu.

V tomto případě číslování používáme jen na danou následující aktivitu. Jde o to, aby dítě pochopilo posloupnost činností, které se po něm vyžadují. Někdy to dítěti samo nedojde, musí mít ten návod zmapovaný, teprve pak je schopno, s pomocí třeba toho očíslování aktivit, potřebnou činnost vykonat. 

Tento postup je bez nátlaku a pro dítě s AS velkou pomocí, aby se naučilo orientovat v opuštění jedné činnosti a otočilo svou pozornost na činnost nadcházející, což je někdy, nejen pro něj, nadlidský výkon. 

Každé dítě je originál a mozek máme každý naprosto jiný, proto je potřeba zjistit aktuální schopnosti dítka s AS tak, aby přístup a komunikace s ním mohla být opravdu efektivní a oboustranně, plně pochopena. Za 1 den se toto opravdu zjistit nedá!

V podstatě jde vždy o to, aby se dítě bylo schopno samo projevit. Toto se většinou děje lépe, pokud se dítě cítí v pohodě a klidu. Je tedy velmi důležité nesnažit se ho za každou cenu jakkoliv podněcovat. Dát mu ten prostor a čas, aby mohlo být samo sebou a ne tím, kým ho chtějí mít ostatní. Ve chvíli, kdy se dítě bude cítit v pohodě, nebude mít zapotřebí jednat s odporem, či jakkoliv negativně.

Děti s AS vědí, jak jste naladění

Ano. Tyto zvláštní děti mají schopnost vnímání emočního naladění toho, s kým komunikují, nebo prostoru, ve kterém se nacházejí. Pokud s ním budete mluvit a budete ve stresu, nebo v jakémkoliv emočním pnutí, dítě s AS to z Vás vycítí. Jeho negativní reakce mohou plynout i z toho, co z Vás vnímá.

Jejich hlavní potřeba a předpoklad kvalitní komunikace s ním, je být v rovnováze. Být v pohodě a dát si čas na vztah, jež odráží oboustranné propojení emocí ve chvíli, kdy s ním komunikujeme, je základním kamenem pro postup vpřed. 

Vyrovnané dítě zůstane vyrovnané, pokud my sami budeme takto naladěni. Děti všeobecně vnímají vše mnohem intenzivněji, než dospělí. Lze tedy jejich chování vnímat jako zrcadlo. Toto je ale velmi obtížné, málokdo se v tomto umí orientovat :)

Děti s Aspergerovým syndromem jsou naprosto rovní, a upřímní. Pokud si k němu najdete cestu, ukáže Vám, jak malicherný a zbytečně svazující je lidský život v dnešní společnosti. Nasměruje Vás takovým způsobem, abyste pochopili opravdové hodnoty a krásy života. Tyto děti jsou darem pro dnešní společnost a nemají to lehké. Proto prosím, věnujte se jim od srdce. Pokud totiž malý aspíček vycítí, že jste k němu upřímný a láskyplný, bude Vás milovat a svou lásku Vám bezodkladně a otevřeně ukáže :)

Zde jsou uvedeny pouze některé postupy a rady, jež úspěšně působily ve společném životě s těmito dětmi. Je potřeba se zajímat a zjistit aktuální nastavení dotyčného dítka, protože každé je jiné.  

Všem přejeme mnoho úspěšných a radostných dní společného vzdělávání :)

Vždyť v životě se každý z nás neustále učí něčemu novému. Mějte tedy dostatek odvahy měnit to staré, aby mohlo přijít to "lepší" nové :)  

V případě zájmu o osobní konzultaci nás prosím kontaktujte na email: ascaspen@gmail.com

A mějte se báječně :)

ASC Aspen

Tina Prokopová